Natočil film O lidech povstávajících proti AI. Nyní dělá skutečnou věc

Když jsem loni dělal rozhovory se spisovateli a herci v demonstračních liniích stávek WGA a SAG-AFTRA, kolem AI se mísila nálada, která, i když byla převážně negativní, zahrnovala úzkost, nejistotu, nejednoznačnost a hněv.

Dav v Burbanku byl nejjednotněji a nejvášnivěji proti AI, jakého jsem kdy viděl. Jeden animátor se zeptal na jeho názor na to, jak umělá inteligence ovlivňuje jeho průmysl, a odpověděl: „AI se může hned vysrat.“ Zeptal jsem se tvůrců scénářů Lindsey Castro a Brittany McCarthyové na jejich názor na AI a oba prostě zapískali.

Rok po stávkách WGA nebyla umělá inteligence pro pracovníky animace, se kterými jsem mluvil, něčím, co by bylo třeba zpochybňovat nebo s čím experimentovat – bylo to něco, čemu bylo třeba odporovat. Kolem prošel pracovník animace s nápisem odkazujícím na komentář hlavního animátora Hayao Miyazakiho, že používání umělé inteligence v umění je „urážkou života samotného“.

Bylo parno, dokonce v 17 hodin, když Rianda vystoupil na pódium, aby přednesl. Představil řadu spisovatelů, režisérů a legend animace, jako jsou Rebecca Sugar, Genndy Tartakovsky a James Baxter, stejně jako vedení odborů, politici a řadoví pracovníci. „Nedovolíme, aby vám práci vzal nějaký počítač, nějaký bezduchý program,“ řekla členka kalifornského shromáždění Laura Friedmanová. U mikrofonu se vystřídali starosta Burbanku, prezident IATSE a herec a podcaster Adam Conover.

Organizátoři a řečníci k velikosti poznamenali: „Nikdy předtím jsem neviděl tolik animátorů na jednom místě; rádi zůstáváme v našich temných jeskyních,“ poznamenal jeden – a Rianda to v polovině prohlásil za největší shromáždění v historii animačního průmyslu. Rianda si celé odpoledne udržoval vysokou hladinu energie, předváděl vtipy a skandování, jeho bledá kůže pod sluncem a námahou zrůžověla.

Stovky animátorů povzbuzovaly; bylo snadné vidět tyto „indoorové děti“, jak se tam řada různých animátorů označovala jako milí smolařové, proti šéfům, kteří chtěli použít špičkovou technologii k jejich vymazání. Ve srovnání s tím, které Rianda na shromáždění povzbuzoval, skutečně byli, ne nepodobní jeho Mitchellům, které nejprve zaskočila kreslená robotická apokalypsa, ale pak ji dokázali zastavit.

„Snažím se to dělat, protože mě tak znepokojuje, že pokud lidé nebudou poučeni o tom, co se může stát, stane se to nejhorší,“ řekla mi Rianda. „Vidím, že to začíná a bude to zpočátku opravdu měkké, jako je to u kiosků v supermarketech. Najednou všichni ve městě nemohou pracovat. Říkají si: ‚Co se sakra děje? Proč nemůžu sehnat práci?“ Doslova si myslím, že zaniknou tisíce pracovních míst.“

Stejně jako mnoho jeho kolegů umělců a kreativních pracovníků, i Rianda začal vnímat umělou inteligenci jako technologii, která není ve své podstatě bezcenná – ale je používána ze špatných důvodů, nesprávnými lidmi. To je nakonec důvod, proč bojuje, říká. Pokusit se zajistit, aby umělá inteligence zůstala ve správných rukou.

„The pojem AI je skvělá: Použijte ji k vyřešení klimatických změn a rakoviny a kurva dělejte spoustu dalších podivných sraček,“ říká. „Ale v rukou korporace je to jako pila, která nás všechny zničí.“